phillipsova křivka

15. května 2012 v 12:15
8.KAPITOLA
PHILLIPSOVA KŘIVKA (PC)
Po 2. Světové válce se realizoval ekonomický vývoj ve většině vyspělejších zemích pod taktovkou keynesovských makroekonomů. Phillips v roce 1958 prokázal, že mezi mírou nezaměstnanosti a mírou nominálních mezd existuje inverzní, resp. Nepřímo úměrný vztah, který lze zobrazit klesající křivkou - Phillipsova křivka.

W = - f(u)
W - míra růstu, resp. Poklesu nominálních mezd a je funkcí míry nezaměstnanosti (u).
Nízkým hodnotám míry nezaměstnanosti odpovídá vysoká míra růstu mzdových sazeb. Vysoká zaměstnanost vyvolává poptávkové tlaky v ekonomice. Reálný produkt se svou úrovní blíží potenciálnímu produktu a zaměstnavatelé, resp.firmy usilují o získání nebo udržení pracovníků a jsou ochotni nabízet vyšší mzdy. Phillipsova křivka nepřipouští nulovou míru nezaměstnanosti.
První modifikace Phillipsovy křivky vzešla z úvah keynesovských ekonomů. Ti předpokládali, že mzdy se značnou měrou podílejí na výrobních nákladech, a tím pádem ovlivňují výši cen. Jinými slovy, mzdová inflace může vyvolat cenovou inflaci.
Π = w - h
Π - míra inflace
w - míra růstu průměrné mzdové sazby
h - míra růstu produktivity práce

Phillipsova křivka doplněná o míru inflace
Je-li nízká míra nezaměstnanosti a skutečný produkt se pohybuje na úrovni potenciálního produktu nebo jej převyšuje, vzniká tlak na zvyšování nominálních mezd, rostou výdaje domácností a tím i agregátní poptávka a následně pak cenová hladina.
Čím je Phillipsova křivka strmější (1.obrázek), tím je snížení nezaměstnanosti "vykoupeno" vyšší inflací a naopak: čím je křivka plošší(2.obrázek), tím jsou inflační náklady snížení nezaměstnanosti nižší.

Ekonomický vývoj v 60.letech a zejména pak v 70.letech 20. Století se však ubíral směrem, který potvrzoval, že na Phillipsovu křivku a na jednoduchou substituci inflace a nezaměstnanosti nelze v hospodářské politice spoléhat. Na pohyb cenové hladiny a mezd totiž začaly působit jiné faktory než jenom nezaměstnanost. Pod tlakem ekonomických změn (např.ropné šoky) a nových skutečností se názory na Phillipsovu křivku různily a objevily se její nové modifikace.
V souladu s keynesovskou orientací se na rozdíl od neoklasického přístupu vycházelo ze skutečnosti, že mzdy nereagují na změny na různých trzích tak, aby bylo dosahováno výstupu při plné zaměstnanosti. Strnulost mezd a jejich pomalé přizpůsobování s následným vlivem na pohyb cenové hladiny způsobuje:
  • Problém nedokonalých informací - pracovníci chybně považují růst svých nominálních cen v důsledku růstu cenové hladiny za růst reálných mezd - peněžní iluze
  • Koordinace - týká se způsobu, jakým firmy přizpůsobují své ceny změnám agregátní poptávky. Pokud by všechny firmy koordinovaně zvýšily ceny, pak by se ekonomika ocitla v nové rovnováze při vyšší cenové hladině. Takovýto koordinovaný postup však možný není a realizuje se velmi pomalu.
  • Efektivnostní mzdy, pracovní kontrakty nebo náklady cenových a mzdových změn. V případě efektivnostech mezd jsou firmy ochotny platit vyšší než rovnovážnou mzdu kvalitním pracovníkům s cílem si je udržet nebo stimulovat k vyšším výkonům. Pokud jde o kontrakty(smlouvy) týkající se pracovních a mzdových podmínek, ty se uzavírají na delší období, periodicky a nové smlouvy se zřídkakdy uzavírají najednou. Okamžité přizpůsobení těchto kontraktů tržním podmínkám je téměř nemožné.


    Do 60.let 20.století se předpokládalo, že změny výstupu a cenové hladiny jsou způsobeny pohyby agregátní poptávky. V 70.letech 20.století však začaly působit nabídkové šoky, zejména ropné šoky, které vyvolaly pohyby agregátní nabídky (AS) a rozšířily spektrum faktorů ovlivňujících inflaci a nezaměstnanost. K prvnímu ropnému šoku (ropný šok je situace, která je důsledkem prudkého zvýšení cen ropy na světových trzích, tento růst cen se poměrně rychle přelévá do celé ekonomiky) došlo v letech 1971-1974. Náklady firem dramaticky stouply, stoupla i cenová hladina, došlo k poklesu agregátní nabídky a ekonomika se ocitla v recesi. V důsledku ropného šoku se křivka agregátní nabídky posouvá do polohy SRAS1, čímž se zvýší cenová hladina z P0 na P1, poněvadž každý objem produkce je nyní vyráběn s vyššími náklady. Ekonomika se ocitá v recesi (v bodě E1) a roste nezaměstnanost. Důsledkem ropného či jiného nabídkového šoku bylo zvýšení jak cenové hladiny, tak nezaměstnanosti a pokles produktu, což je v rozporu s "klasickým" průběhem Phillipsovy křivky. Pokud by vlády nepřistoupily k makroekonomickým regulacím, začaly by s určitým zpožděním klesat mzdové sazby v důsledku vysoké nezaměstnanosti a ekonomika by se pravděpodobně vrátila do bodu E0, ale při nižších mzdách. Předpokládané zpětné přizpůsobení (bez vládních zásahů) by pak doprovázel jak pokles nezaměstnanosti (vzrůst výstupu z Q1 na Q), tak pokles mzdových sazeb, resp. Pohyb cenové hladiny z P1 zpět na P0, což opět zjevně nekoresponduje s výše uvedenými verzemi Phillipsovy křivky.

Akomodační politika- vláda se rozhodne razantně stimulovat fiskální nebo monetární politikou agregátní poptávku (AD).

Pokud je ekonomika postižena hyperinflací, dojde k hospodářské destabilizaci, tj.dramatický růst cenové hladiny znemožňuje ekonomickou kalkulaci a racionální rozhodování, narušuje hospodářské vztahy, může způsobit krachy firem a tím pádem zvyšovat nezaměstnanost - rostoucí Phillipsova křivka.

V rámci koncepce přirozené míry nezaměstnanosti dále platí, že dochází-li k výkyvům v ekonomice, které si vynucují uplatňování fiskální nebo monetární politiky, lze krátkodoběekonomiku ze stavu přirozené míry nezaměstnanosti vychýlit. Avšak se ekonomika automatickyvrací zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti, tj. na úroveň potencionálního produktu, jenž je s přirozenou mírou nezaměstnanosti spojován. Dlouhodobě dojde pouze ke zvýšení inflace a ekonomika stále bude tendovat k přirozené míře nezaměstnanosti. KrátkodobáPhillipsova křivka připouští vzájemnou substituci inflace a nezaměstanosti.
1.obrázek-krátkodobá, 2. Dlouhodobá

Adaptivní očekávání se stala inspirací pro novou klasickou makroekonomii a podnítila vznik teorie racionálních očekávání. Jak adaptivní tak racionální očekávání vycházejí z předpokladu, že lidé svým očekáváním budoucího ekonomického vývoje do značné míry přizpůsobují své současné chování a rozhodování a tím ovlivňují skutečný stav věcí. Adaptivní očekáváníse zakládají na minulém vývoji, vycházejí z dřívějších zkušeností a v souladu s nimi pak lidé formují své představy o budoucnosti.
Racionální očekávání jsou založena na znalosti a vyhodnocení všech současných dostupných informací o tom, jak bude pravděpodobně pokračovat vývoj v budoucnu. Teorie racionálních očekávání předpokládá, že lidé jsou schopni se poučit ze svých omylů, že nebudou dělat stále tytéž, tzv. systematické chyby. To však nevylučuje skutečnost, že někteří jedinci jsou "nepoučitelní". S adaptivním očekáváním je spojena peněžní iluze a pojem setrvačná inflace.
V krátkém období při adaptivních očekáváních lze dočasně makroekonomickou politikou ovlivňovat vzájemný vztah inflace a nezaměstnanosti. V případě, že bude uplatňována expanzivní politika, bude možné substituovat zvýšenou míru inflace poklesem míry nezaměstnanosti a naopak - restriktivní politikou lze kompenzovat pokles inflace zvýšenou nezaměstnaností. Teorie racionálních očekávání předpokládá, že ekonomické subjekty vyhodnocují všechny dostupné informace, včetně minulých zkušeností a nepodlehnou peněžní iluzi jako v případě adaptivních očekávání. Za těchto podmínek firmy v případě monetární expanze svá inflační očekávání ihned promítnou do cen, aniž by předtím investovaly a rozšiřovaly výrobu a vyvolaly tak pokles nezaměstnanosti a poté zvyšovaly mzdy svým zaměstnancům a následně pak ceny svých výrobků. Substituční vztah mezi nezaměstnaností a inflací je narušen, resp.zcela mizí a ekonomika se pohybuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti při neustále rostoucí inflaci. Krátkodobá Phillipsova křivka v pojetí racionálních očekávání neexistuje, existuje pouze dlouhodobá křivka, a ta má tvar vertikály.

Podstata Lucasovy verze Phillipsovy křivky spočívá v záměrně nezaměstnanosti za reálný produkt Q na vodorovné ose a zabývá se tedy vztahem inflace a reálného produktu. Lucas je přesvědčen o neúčinnosti makroekonomické politiky v případě, že závěry této politiky jsou předem známé a racionální očekávání subjektů jsou správná. To znamená, že spotřebitelé reagují na monetární či fiskální expanzi zvýšením agregátní poptávky v potřebné míře a jsou-li jejich inflační očekávaní správná, ekonomika se z rovnováhy nevychýlí. Také výrobci pohotově reagují snížením krátkodobého výstupu a ekonomika se nevychyluje z dlouhodobé rovnováhy na úrovni potenciálního produktu. Tzv. "pravdivá" Phillipsova křivka, jakžto funkční vztah mezi inflací a nezaměstnaností, by v tomto případě byla vertikální jak v dlouhém, tak krátkém období.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 manor manor | Web | 9. září 2016 v 11:49 | Reagovat

půjčka do 20000 O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama