Květen 2012

mezinarodni obchod

15. května 2012 v 22:25
15.Kapitola
MEZINÁRODNÍ OBCHOD
Příčiny existence mezinárodního obchodu
  1. Rozdílné preference spotřebitelů v různých zemích, které jsou schopny vyrábět stejné nebo velmi podobné produkty, a přesto mezi nimi probíhá směna. Například předpokládejme, že v Česku lidé dávají přednost nudlím s mákem, na Slovensku zase lidé mají rádi bramborové halušky. Mák i brambory se pěstují v obou zemích, ale přebytky českých brambor vozí na Slovensko a mák ze Slovenska do Česka
  2. Úspory z rozsahu (z velkovýroby) - výrobce může rozšířením objemu výroby dosáhnout vyššího zisku. Malý národní trh však brání dalšímu rozšíření výroby, neboť domácí trh je nasycen a tak firma musí vyvážet do zahraničí

  1. ABSOLUTNÍ VÝHODY - země dokáže vyrábět dané zboží s absolutně nižšími náklady než ostatní státy. Pro tuto zemi je pak výhodné se na výrobu daného zboží specializovat a dodávat jej nejen na domácí trh, ale i do zahraničí. ( např. Brazílie má absolutní výhodu v pěstování kávy oproti ČR)
  • Rozdíly klimatické, přírodní nebo výrobní podmínky v různých zemích- některé státy nemají dostatek určitých výrobků nebo výrobních surovin, proto tyto komodity dovážejí ze zahraničí (česko banány). Může nastat i situace, kdy země mají přebytky své vlastní produkce nebo surovin a jsou je ochotny prodávat zahraničním zájemcům (Brazílie kávu, Saúdská Arábie ropu)
  • "Mezinárodní obchod je dobrá věc"- snižuje náklady spotřebitelů - Adam Smith
  • Dělba práce, specializace- roste produktivita
  • V 90. letech - pokud nějaká země nemá absolutní výhodu, byla předurčená k chudnutí, ale

  1. KOMPARATIVNÍ VÝHODY -(Ricardo) země dokáže vyrobit s danými zdroji některého zboží relativně více než jiné země. Existence komparativních výhod umožní zapojit se do vzájemného obchodu i státům, které nedosahují žádné absolutní výhody při výrobě ani jednoho zboží a které by tak byly z mezinárodního obchodu (založeném pouze na využití absolutních výhod) vyloučeny.( př. Domácí práce= žehlení,mytí práce= žena má absolutní výhoda=> rychleji a lépe x KOMPARACE= specializace ženy na žehlení,protože to muž neumí a muž umyje okna=> "méně škody při nehodě")-dvě činnosti vznikly rychleji
(Německá ekonomika je největším exportérem na světě)!!

ZEMĚDĚLSTVÍ
PRŮMYSL

FRANCIE
Absolutní výhoda
Absolutní výhoda
Specializace na průmysl, uvolnění zdrojů na průmysl a přenechání zemědělství Kongu (komparace)
KONGO
komparace





WTO- světová obchodní organizace
GATT- všeobecná dohoda o clech a obchodu (předchůdce WTO)
2 nevětší iniciativy=>odstraňování překážek mezinárodního obchodu
Překážky volného mezinárodního obchodu
TARIFNÍ
Cla (celní tarify) - přirážky k ceně dováženého zboží. Zvyšují ceny dovážených produktů, což snižuje ochotu spotřebitelů toto zboží nakupovat.
  • Poplatek, který je vybírán při dovozu zboží (vybírán proto, aby podpořil domácí výrobce, není zadarmo, zákazníci zaplatí víc)
  • Stanovuje se při dohodě obou států
  • Příjem rozpočtu EU
  • Exportní clo-platí ho ti, co vyvážejí ( Rusko- ropa)
  • Dumping*- uměle snížení cen, prodávají pod nákladové ceny
a) ekologický- čínské firmy nemusí dodržovat eko. Podmínky jako v Evropě
b)sociální- čínské firmy se nestarají o své zaměstnance ( soc. zab. …), ochrana evropských zaměstnanců
  • Merkantilistické důvody - určitá země se snaží zvýšit úroveň svého bohatství, snaží se zvyšovat proud peněz plynoucí na její území
  • *Antidumpingové clo - aby výrobci neprodávali za ceny pod úrovní výrobních nákladů
  • Odvetné clo - je používáno jako odpověď země, která byla postižena uvalením nějaké formy obchodní bariéry ze strany jiného státu. "oko za oko, zub za zub"
  • Clo na ochranu mladých odvětví - používáno v situaci, kdy v určité zemi se začíná budovat a rozvíjet odvětví, jež se jeví jako velmi perspektivní. Zatímco v zahraničí už stejná odvětví jsou mnohem více rozvinuta a dosahují konkurenčních výhod.
NETARIFNÍ:
  1. Hygiena-př. Dovoz čínských automobilů -> musí splnit mnoho nesplnitelných podmínek- omezení dovozu automobilů z Číny atd.
-Stanovení normy, aby to exportéři nedokázali splnit
  1. Kvóty- množstevní omezení dovážených produktů. Není z nich příjem do státního rozpočtu, jsou zaváděny z důvodu ochrany domácích výrobců, kteří jen těžko mohou čelit dovozům dotovaného zboží
  2. Prohibitivní clo - clo tak vysoké, že ekonomicky znemožňuje jakékoli dovozy nebo vývozy. Rozdíl mezi embargem a prohibitivním clem spočívá v tom, že v případě embarga se jedná o administrativní zákaz obchodu, kdežto v případě prohibitivního cla je obchod dovolen
  3. Neviditelné překážky obchodu - např. zákaz dovozu aut starších osmi let

OSTATNÍ:
Embargo - politickým zákazem zamezeno dovážet nebo vyvážet určité (nebo veškeré) statky
Celní unie - volný pohyb zboží mezi členskými zeměmi uvnitř jednotného celního území se společným celním tarifem vůči třetím zemím, navíc státy uplatňují společnou obchodní politiku vůči nečlenům
Společný trh/hospodářská unie - k volnému obchodu s výrobky a službami přibude i možnost volného pohybu výrobních faktorů (práce a kapitálu)

platebni bilance

15. května 2012 v 22:23
14.Kapitola
PLATEBNÍ BILANCE
Statistický záznam, který zobrazuje toky mezi domácí ekonomikou a zahraniční ekonomikou
Má jednotlivé účty
  • BĚŽNÝ ÚČET - export/import výrobků
-Export/import služeb
-Bilance výnosů (úroky, dividendy, reinvestované zisky,…)
  • KAPITÁLOVÝ ÚČET - fondy EU
  • FINANČNÍ ÚČET- zachycuje příliv a odliv investic ( v ČR příliv)
-portfoliové- žádný vliv na řízení ( majetkové cenné papíry, dluhové cenné papíry)
- přímé- vliv na řízení (základní kapitál a neinvestovaný zisk)
  • SALDO CHYB A OPOMENUTÍ
  • ÚČET OFICIÁLNÍCH MĚNOVÝCH REZERV- zaručí mi rovnost levé a pravé strany ( podvojné účetnictví)


Je výkazem peněžních i nepeněžních toků, statistickým účetním záznamem všech peněžních i nepeněžních operací, které se odehrají mezi subjekty určité ekonomiky a okolním světem za zvolené období (zpravidla jeden rok). Tento účetní záznam je sestaven podle pravidel podvojného účetnictví, rozlišujeme kreditní položky, které znamenají příliv aktiv do ekonomiky a debetní položky zaznamenávají odliv do okolního světa.
Platební bilance jako celek je vždy vyrovnaná, neboť součet zůstatků jejích účtů je roven nule. Souhrnný záznam, tzn. Že nezachycuje podrobně každou transakci, jsou agregovány do několika kategorií. Hlavní kategorie: běžný účet, finanční účet, účet oficiálních měnových rezerv.
Saldo - konečný součet nebo rozdíl účetních položek; konečná částka při uzávěrce účtu. Dílčí salda - zůstatky jednotlivých položek - účtů či podúčetů. Kumulativní salda jsou získána součtem dílčích sald a podávají informace o celkovém vývoji platební bilance.
J-KŘIVKA - po devalvaci (prudkém znehodnocení) se deficit na běžném účtu obvykle ještě více prohloubí a začne se vyrovnávat až o několik měsíců později.
Zabývá se exportem/importem výrobků a služeb
Ex> Im => koruna bude oslabovat(depreciace) => větší poptávka po eurech a nabídka koruny, kterou nikdo nechce
30 Kč/ eur = cizinci začnou nakupovat české výrobky a Češi se vrátí k domácím výrobkům
25 Kč/eur = opačný proces

ekonomocky cyklus

15. května 2012 v 22:22
EKONOMICKÝ CYKLUS
Je posloupností pravidelně se opakujících fází vzestupu, poklesu a stagnace makroekonomické aktivity. Jde o jakýsi neustálý koloběh, v jehož průběhu se jednotlivé fáze postupně vystřídají a jakmile k tomu dojde, celý proces vypuká nanovo. Fázemi ekonomického cyklu jsou: expanze (též oživení, obnova), vrchol (konjunktura, prosperita, boom), kontrakce (recese, krize) a dno (sedlo, deprese).
EXPANZE znamená, že HDP země nabývá na síle. Domácnosti ve zvýšené míře poptávají statky produkované firmami. Zaměstnanost v ekonomice roste. V expandující ekonomice se více spotřebovává, více vyrábí i více investuje.
NA VRCHOLU zvyšují se ceny produkovaných statků. Oslabuje se míra úspor. Intenzivní aktivita trhů a vysoká úroveň zaměstnanosti, mezd a cen zastírá prohlubující se ekonomické problémy.

*tvořivá destrukce-provedením destrukce se vytvoří prostor pro inovace ( pro nové věci)
**akcelerátor-viz. str. 58
-cyklus je vyvolán změnou peněz v oběhu
Q- peněžní iluze, adaptivní očekávání
KONTRAKCIje možno vnímat jako proces jakési ozdravné reakce ekonomiky na předchozí období přílišného optimismu a rozmachu spotřeby i výroby. Omezuje se investiční činnost díky rostoucí nezaměstnanosti a důsledkem postupného snižování mzdových sazeb firmami tlačenými poklesem zájmu o nabízené zboží.
Ekonomika se dostává na dno její aktivity. Nezaměstnanost je vysoká, výdaje spotřebitelů a potenciálních investorů stagnují na velmi nízké úrovni. Nízká cenová hladina, pozvolna se najímají noví pracovníci a domácnostem porostou příjmy.
Perioda ekonomického cyklu je dána počtem měsíců, které uplynou mezi "body zvratu" v průběhu cyklického pohybu (např. mezi dvěma po sobě následujícími vrcholy či dvěma sedly).
Amplituda ekonomického cyklu odpovídá počtu měsíců, které v průběhu cyklického pohybu uplynou mezi horním a dolním "bodem zvratu" (tj. mezi vrcholem a sedlem).
Procyklické chování cenové hladiny - cenová hladina bude ve fázi expanze růst a ve fázi kontrakce klesat. Díky změně agregátní poptávky.
Kontracyklicky se chová, pokud je ekonomika ve fázi kontrakce a cenová hladina se zvyšuje. Toto chování cenové hladiny padá na vrub nabídkovým změnám.
Kitchinovy cykly jsou ekonomické cykly s udávanou průměrnou periodou cca 40 měsíců. Tento krátkodobý typ cyklů je tradičně ztotožňován s opakovanými změnami v zásobách rozpracované výroby.
Juglarovy cykly mají udávanou průměrnou periodu o hodnotě 9-10 let. Tento střednědobý typ cyklů je připisován periodickým výkyvům v investicích do kapitálových statků.
Kondratěvovy cykly - neboli také "dlouhé vlny" - mají udávanou průměrnou periodicitu odpovídající cca 50 rokům. Jsou tradičně spojovány s probíhajícím technologickým pokrokem, válkami, revolucemi a obdobnými událostmi.
Ekonomický cyklus se v modelu s multiplikátorem a akcelerátorem generuje samovolně na základě interakce reálného agregátního důchodu (Y) a čistých indukovaných investic (IND), nutné je pouze počáteční jednorázové zvýšení či snížení autonomních investic v ekonomice (ΔI0). Peníze v tomto modelu nehrají aktivní roli.
Kapitálový koeficient/koeficient kapitálové náročnosti - poměr mezi hodnotou kapitálu potřebného k produkci určitého rozsahu a hodnotou této produkce. Kapitálové statky jsou používány dlouhodobě a spotřebovávají se postupně. Rozšiřování zásoby kapitálu je potřebné jen tehdy, když v ekonomice rostou výroba a důchody. Jejich růst vytváří poptávku po investicích. K tomu, aby investice klesaly, není zapotřebí, aby výroba a důchody klesaly. Stačí, když přestanou růst.


Princip akcelerace
Investice (čisté) znamenají přírůstek kapitálu (I=ΔK) a závisí: na výši kapitálového koeficientu a na míře růstu produkce:
I = K / Q * ΔQ
I - investice
K - kapitál
K/Q - kapitálový koeficient
Q - rozsah produkce
Při konstantním kapitálovém koeficientu 2 bude vztah mezi investice a produkcí:
I = 2 * ΔQ
Rozsah investic v ekonomice nezávisí na jejím produktu, nýbrž na jeho změnách, na tom, jak rychle produkce roste nebo klesá. Investice porostou jen tehdy, když se bude růst produkce zrychlovat, v důsledku čehož se bude rozšiřovat mezera mezi žádoucí a skutečnou zásobou kapitálu.
Princip akcelerace předpokládá:
  • K tomu, aby objem investic zůstal stabilní, musí produkce ekonomiky růst stabilním tempem
  • Investice klesají již v důsledku samotného zpomalení růstu produkce ekonomiky
Investice reagují na změny ve vývoji produkce přecitlivěle, že zaznamenávají mnohem větší výkyvy (fluktuace) než produkce. Někdy proto bývá princip akcelerace definován jako přehnaná reakce investic na změny v rozsahu výroby.

grafická ilustrace akceleračního principu

MONETARISTICKÝ MODEL EKONOMICKÉHO CYKLU
Monetaristé považují tržní hospodářství za poměrně vnitřně stabilní a za skutečné "viníky" cyklického kolísání mají centrální banky a jejich škodlivé zásahy zvnějšku do ekonomiky.
Hypotéza adaptivních očekávánítvrdí, že lidé vytvářejí své předpovědi budoucího dění v ekonomice na základě veškerých svých dosavadních zkušeností s chováním předvídané veličiny. Největší význam přitom připisují nejčerstvějším zkušenostem, nejméně se pak spoléhají na zkušenosti ze vzdálené minulosti.
Přírodní cyklus
Sluneční skvrny ovlivňují množství slunečního záření, což se následně projevuje ve změnách intenzity sklizně obilí a posléze ve vývoji celé ekonomiky.
Inovační model
Cyklické výkyvy ekonomické aktivity jsou komerční aplikace nových výrobních technik, logistických postupů a metod řízení, zdokonalených výrobků zkrátka inovace v nejširším slova smyslu. Inovace jsou přitom ziskově orientovanému ekonomickému systému vlastní, a tak se v tržních ekonomikách neustále střídají fáze cyklického rozmachu a útlumu.
Politicko-ekonomický cyklus- politici se snaží maximalizovat svůj užitek. Každý z politických vůdců si je dobře vědom skutečnosti, že má-li být v příštích volbách opětovně zvolen, musí se snažit zalíbit občanům. Pravicoví voliči obvykle preferují nízkou inflaci za cenu zvýšené nezaměstnanosti, zatímco levicoví voliči kladou naopak na první místo svého žebříčku hodnot nízkou nezaměstnanost.
Okunův zákon - dává do kvantitativního vztahu cyklické pohyby zaměstnanosti a agregátního výstupu. Poměr 1:3… klesne mi ekonomika o 3% pod svůj potencionální produkt, míra nezaměstanosti vzroste o 1% nad svoji přirozenou míru
Okunové mezery - společenské náklady, které s sebou nesou ekonomické cykly.
Okunova deflační mezera výstupu - pokud se skutečný agregátní výstup (či produkt) ekonomiky nachází pod úrovní potenciálního výstupu (produktu), nejsou v ekonomice využívány některé dostupné výrobní faktory. Znamená to, že je ze strany výrobců nedostatečná poptávka po práci, kapitálu a surovinových zdrojích. Existuje tedy cyklická nezaměstnanost, na finančních trzích je přebytek úspor a firmy produkují menší objem výrobků a služeb, než jsou v zásadě schopny. Obvykle dochází také k poklesu cenové hladiny.
Okunova inflační mezera výstupu - agregátní výstup (produkt) nad úrovní potenciálního výstupu (produktu), výrobní faktory jsou využívány až příliš intenzivně. Ceny výrobních faktorů prudce rostou.
Stabilizační (anticyklická) politika - má podobu expanzivních či restriktivních zásahů centrální banky a vlády. Stabilizační politika je tedy: 1) makroekonomická (monetární a fiskální)
2) poptávkově orientovaná (působí v první řadě na agregátní poptávku)
Proto bývá stabilizační politika též někdy označována jako politika "poptávkového managementu".

Teorém lokomotivy - cyklický vzestup výkonnosti jedné ekonomiky "potáhne" vzhůru výkonnost v jiných ekonomikách. Také tato mezinárodní závislost ekonomických cyklů komplikuje provádění stabilizačních politik.

ENDOGENNÍ (vnitřní) ZMĚNY
EXOGENNÍ (vnější) ZMĚNY
NABÍDKA
Schumpeterovy inovační cykly*
Přírodní vlivy
POPTÁVKA
Keynes-multiplikátor-nestabilita investic-akcelerátor**
Monetarismus
M*V= P*Q


ekonomický rust

15. května 2012 v 22:21
EKONOMICKÝ RŮST
Teorie ekonomického růstu se soustřeďují na objasnění objektivně dokumentovaného pohybu reálného HDP, jenž se v průběhu času prosazuje bez ohledu na přechodné výkyvy agregátního výstupu ekonomiky. Ve vyspělých zemích s tržním hospodářstvím je tento pohyb vzestupný.
Teorie ekonomického cyklu se zabývají příčinami nestabilního růstu či poklesu reálného HDP v čase, tedy krátkodobým kolísáním agregátního výstupu ekonomiky.
Ekonomický růst je obecně výsledkem změn v dané zemi dostupných výrobních faktorů a změn v intenzitě využití (produktivitě) těchto výrobních faktorů.
Extenzivní ekonomický růst- Reálný HDP by mohl v čase růst pouze díky postupnému zvyšování počtu pracujícího obyvatelstva a využívání většího množství půdy, nerostného resp. surovinového bohatství.
(zvýšení výrobního faktoru, zvýšení pracovní síly)
Především Indonésie, Brazílie,…
Intenzivní ekonomický růst - Reálný HDP může růst díky intenzivnějšímu využívání práce, kapitálu a půdy, byť by se množství výrobních faktorů v zemi v průběhu doby neměnilo.
(nárůst produktivity výrobního faktoru)-> vědecko-technologický pokrok (manažerské zlepšení,…)
Růst je častěji vyvolán intenzivně
MĚŘENÍ EKONOMICKÉHO RŮSTU
Ek.růst = Qt - Qt-1
Qt - vyjadřuje reálný produkt v daném roce
Qt-1 - reálný produkt v předcházejícím roce
Míra ekonomického růstu - je to v procentech vyjádřena změna reálného produktu ekonomiky, k níž došlo v průběhu jednoho roku. Vypočítává se jako poměr přírůstku veličiny za jednotku času (rok) k této veličině (násobeno stem).
Tempo ek.růstu = Qt - Qt-1 / Qt-1 *100
Je-li výsledná veličina záporná a pak hovoříme o "negativním ekonomickém růstu". Rovná-li se výsledek nule, hovoříme o "nulovém růstu ekonomiky".
Bariéry růstu - nedostatek práce, deviz, investic, inovací apod. dnes nejaktuálnější je bariéra environmentální (týkající se životního prostředí ).
Neoklasický (Sollow,Swan)model ekonomického růstu je modelem kapitálové akumulace. Jeho základem je agregátní produkční funkce, která kombinuje práci (L) a reálný kapitál (K) jako vstupy a dává tyto vstupy do souvislosti s výstupem v podobě reálného agregátního produktu ekonomiky(Q). Agregátní produkt je dále ovlivňován produktivitou práce a kapitálu, jež odráží úroveň technologie dostupné v ekonomice(A).
K= K/L Q=Q/L
Q = f(K,L,A)
ZÁKON KLESAJÍCÍHO MEZNÍHO PRODUKTU
Příklad: 1)zvyšování kapitáli- obkladač- koupě řezačky (růst produktivity)
El. Řezačka (mírnější růst produktivity)
Dodatečný produkt klesá ( zanedbatelnější přírůstek)
Kapitál-> přeměněné úspory
V ekonomice, kde je málo kapitálu, roste produktivita.
Produkční funkce v neoklasickém modelu růstu - Cobbovy-Douglasovy funkce s klesajícími mezními výnosy z práce, resp. Kapitálu, a s konstantními výnosy z rozsahu.
Q = A * K1-α * Lα , kde 0˂α˂1

Pokud v neoklasickém modelu růstu bude např. docházet ke zvyšování objemu kapitálu při konstantním objemu práce, přírůstek výstupu vyvolaný kapitálovou akumulací bude stále nižší a nižší. Konstantní výnosy z rozsahu - při současném růstu objemu jednotlivých výrobních faktorů využívaných ve výrobním procesu o jednotku roste výstup ve stejné proporci, čili také o jednotku.
Relativní vyjádření vzhledem k počtu práceschopného obyvatelstva- výstup na pracovníka
q = f(k) q = Y/L, k = K/L
přírůstek kapitálu na hlavu (k) za časovou jednotku je dán rozdílem hrubých investic na hlavu (i=I/L) a amortizace (opotřebení) dosavadní kapitálové zásoby, jež je determinována mírou opotřebení δ(v %).
Δk = kt+1 - kt = it - δ*kt
Míra úspor (s) předpokládá se, že úspory obyvatelstva jsou v delším časovém horizontu firmami přeměňovány v investice.
i = s * q = s * f(k)
neoklasický model růstu bez vlivu technologického pokroku
k*,q* - představují jakési gravitační centrum ekonomiky - rovnováhu, do níž ekonomika spontánně spěje.
Stálý (stabilní) stav - ekonomika v procesu kapitálové akumulace směřuje ke stavu, kdy se již dále nemění kapitál na hlavu ani výstup na hlavu a úroveň blahobytu měřeného podílem reálného HDP na obyvatele zůstává konstantní. Každá ekonomika má svůj individuální stálý stav. Stálý stav je obecně určován - tempem růstu populace v zemi a domácí míra úspor.
Vyspělé ekonomiky porostou pomaleji než rozvojové.
Lidský kapitál-znalosti a dovednosti zaměstnanců -investice do vzdělání je podobá investicím do materiálního kapitálu. Lidský kapitál podléhá opotřebení.
Rychlý populační růst snižuje objem kapitálu připadajícího na pracovníka a tudíž jeho produktivitu. Stálý stav nastane při nižší úrovni kapitálu na hlavu a odpovídající nižší úrovni výstupu na hlavu. Prakticky vzato, země s vysokými tempy růstu populace by měly mít stálý stav nižší, než jinak podobné země s nízkými tempy populačního růstu.
Podíl úspor obyvatelstva na celkovém důchodu zvýší, pozitivně se to projeví v domácí investiční aktivitě. Země se spořivějším obyvatelstvem by měly mít stálý stav vyšší.
Technologický pokrok je jediným faktorem, který umožňuje modelové ekonomice růst i po dosažení stálého stavu. Technologické zlepšení přímo (prvotně) zvyšuje výstup na hlavu ve stálém stavu (↑q*) a nepřímo (druhotně) zvyšuje samotný stálý stav (↑k*).
Mezinárodní směnaje jedním z potenciálních zdrojů ekonomického růstu zemí.
Trvale udržitelný rozvoj - rozvoj, v rámci něhož společnost uspokojuje své současné potřeby, aniž tím omezuje možnosti příštích generací uspokojovat jejich budoucí potřeby.
Růst-> HDP
Dnešní spotřeba by neměla omezit spotřebu budoucích generací.

MAKROEKONOMICKÁ ÚLOHA STÁTU

15. května 2012 v 12:19
16.KAPITOLA
MAKROEKONOMICKÁ ÚLOHA STÁTU
Sayův zákon - nabídka si sama vytváří poptávku
Magický čtyřúhelník - zajištění cenové stability, plné zaměstnanosti, ekonomického růstu, vyrovnalosti platební bilance
Čím je plocha větší, tím byla hospodářská politika účinnější.
Skutečný magický čtyřúhelník - konstruovaný na základě skutečně dosažených makroekonomických veličin
Optimální magický čtyřúhelník - obsahuje v oblasti ekonomického růstu jako cílovou hodnotu výši potenciálního produktu ekonomiky; v oblasti nezaměstnanosti je cílovou hodnotou přirozená míra nezaměstnanosti.
O míře úspěšnosti hospodářské politiky v dané zemi se pak usuzuje z míry, v jaké se skutečný magický čtyřúhelník blíží (nebo neblíží) čtyřúhelníku optimálními.
Pentagonála cílů - stanoví-li si vláda více cílů, pak hovoříme o magických mnohoúhelnících
Index mizerie - součet míry inflace a míry nezaměstnanosti. Váha inflace a nezaměstnanosti v indexu je stejná, z čehož plyne, že vrůst míry inflace o 1% je vnímán stejně negativně jako 1% růst nezaměstnanosti.

phillipsova křivka

15. května 2012 v 12:15
8.KAPITOLA
PHILLIPSOVA KŘIVKA (PC)
Po 2. Světové válce se realizoval ekonomický vývoj ve většině vyspělejších zemích pod taktovkou keynesovských makroekonomů. Phillips v roce 1958 prokázal, že mezi mírou nezaměstnanosti a mírou nominálních mezd existuje inverzní, resp. Nepřímo úměrný vztah, který lze zobrazit klesající křivkou - Phillipsova křivka.

W = - f(u)
W - míra růstu, resp. Poklesu nominálních mezd a je funkcí míry nezaměstnanosti (u).
Nízkým hodnotám míry nezaměstnanosti odpovídá vysoká míra růstu mzdových sazeb. Vysoká zaměstnanost vyvolává poptávkové tlaky v ekonomice. Reálný produkt se svou úrovní blíží potenciálnímu produktu a zaměstnavatelé, resp.firmy usilují o získání nebo udržení pracovníků a jsou ochotni nabízet vyšší mzdy. Phillipsova křivka nepřipouští nulovou míru nezaměstnanosti.
První modifikace Phillipsovy křivky vzešla z úvah keynesovských ekonomů. Ti předpokládali, že mzdy se značnou měrou podílejí na výrobních nákladech, a tím pádem ovlivňují výši cen. Jinými slovy, mzdová inflace může vyvolat cenovou inflaci.
Π = w - h
Π - míra inflace
w - míra růstu průměrné mzdové sazby
h - míra růstu produktivity práce

Phillipsova křivka doplněná o míru inflace
Je-li nízká míra nezaměstnanosti a skutečný produkt se pohybuje na úrovni potenciálního produktu nebo jej převyšuje, vzniká tlak na zvyšování nominálních mezd, rostou výdaje domácností a tím i agregátní poptávka a následně pak cenová hladina.
Čím je Phillipsova křivka strmější (1.obrázek), tím je snížení nezaměstnanosti "vykoupeno" vyšší inflací a naopak: čím je křivka plošší(2.obrázek), tím jsou inflační náklady snížení nezaměstnanosti nižší.

Ekonomický vývoj v 60.letech a zejména pak v 70.letech 20. Století se však ubíral směrem, který potvrzoval, že na Phillipsovu křivku a na jednoduchou substituci inflace a nezaměstnanosti nelze v hospodářské politice spoléhat. Na pohyb cenové hladiny a mezd totiž začaly působit jiné faktory než jenom nezaměstnanost. Pod tlakem ekonomických změn (např.ropné šoky) a nových skutečností se názory na Phillipsovu křivku různily a objevily se její nové modifikace.
V souladu s keynesovskou orientací se na rozdíl od neoklasického přístupu vycházelo ze skutečnosti, že mzdy nereagují na změny na různých trzích tak, aby bylo dosahováno výstupu při plné zaměstnanosti. Strnulost mezd a jejich pomalé přizpůsobování s následným vlivem na pohyb cenové hladiny způsobuje:
  • Problém nedokonalých informací - pracovníci chybně považují růst svých nominálních cen v důsledku růstu cenové hladiny za růst reálných mezd - peněžní iluze
  • Koordinace - týká se způsobu, jakým firmy přizpůsobují své ceny změnám agregátní poptávky. Pokud by všechny firmy koordinovaně zvýšily ceny, pak by se ekonomika ocitla v nové rovnováze při vyšší cenové hladině. Takovýto koordinovaný postup však možný není a realizuje se velmi pomalu.
  • Efektivnostní mzdy, pracovní kontrakty nebo náklady cenových a mzdových změn. V případě efektivnostech mezd jsou firmy ochotny platit vyšší než rovnovážnou mzdu kvalitním pracovníkům s cílem si je udržet nebo stimulovat k vyšším výkonům. Pokud jde o kontrakty(smlouvy) týkající se pracovních a mzdových podmínek, ty se uzavírají na delší období, periodicky a nové smlouvy se zřídkakdy uzavírají najednou. Okamžité přizpůsobení těchto kontraktů tržním podmínkám je téměř nemožné.


    Do 60.let 20.století se předpokládalo, že změny výstupu a cenové hladiny jsou způsobeny pohyby agregátní poptávky. V 70.letech 20.století však začaly působit nabídkové šoky, zejména ropné šoky, které vyvolaly pohyby agregátní nabídky (AS) a rozšířily spektrum faktorů ovlivňujících inflaci a nezaměstnanost. K prvnímu ropnému šoku (ropný šok je situace, která je důsledkem prudkého zvýšení cen ropy na světových trzích, tento růst cen se poměrně rychle přelévá do celé ekonomiky) došlo v letech 1971-1974. Náklady firem dramaticky stouply, stoupla i cenová hladina, došlo k poklesu agregátní nabídky a ekonomika se ocitla v recesi. V důsledku ropného šoku se křivka agregátní nabídky posouvá do polohy SRAS1, čímž se zvýší cenová hladina z P0 na P1, poněvadž každý objem produkce je nyní vyráběn s vyššími náklady. Ekonomika se ocitá v recesi (v bodě E1) a roste nezaměstnanost. Důsledkem ropného či jiného nabídkového šoku bylo zvýšení jak cenové hladiny, tak nezaměstnanosti a pokles produktu, což je v rozporu s "klasickým" průběhem Phillipsovy křivky. Pokud by vlády nepřistoupily k makroekonomickým regulacím, začaly by s určitým zpožděním klesat mzdové sazby v důsledku vysoké nezaměstnanosti a ekonomika by se pravděpodobně vrátila do bodu E0, ale při nižších mzdách. Předpokládané zpětné přizpůsobení (bez vládních zásahů) by pak doprovázel jak pokles nezaměstnanosti (vzrůst výstupu z Q1 na Q), tak pokles mzdových sazeb, resp. Pohyb cenové hladiny z P1 zpět na P0, což opět zjevně nekoresponduje s výše uvedenými verzemi Phillipsovy křivky.

Akomodační politika- vláda se rozhodne razantně stimulovat fiskální nebo monetární politikou agregátní poptávku (AD).

Pokud je ekonomika postižena hyperinflací, dojde k hospodářské destabilizaci, tj.dramatický růst cenové hladiny znemožňuje ekonomickou kalkulaci a racionální rozhodování, narušuje hospodářské vztahy, může způsobit krachy firem a tím pádem zvyšovat nezaměstnanost - rostoucí Phillipsova křivka.

V rámci koncepce přirozené míry nezaměstnanosti dále platí, že dochází-li k výkyvům v ekonomice, které si vynucují uplatňování fiskální nebo monetární politiky, lze krátkodoběekonomiku ze stavu přirozené míry nezaměstnanosti vychýlit. Avšak se ekonomika automatickyvrací zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti, tj. na úroveň potencionálního produktu, jenž je s přirozenou mírou nezaměstnanosti spojován. Dlouhodobě dojde pouze ke zvýšení inflace a ekonomika stále bude tendovat k přirozené míře nezaměstnanosti. KrátkodobáPhillipsova křivka připouští vzájemnou substituci inflace a nezaměstanosti.
1.obrázek-krátkodobá, 2. Dlouhodobá

Adaptivní očekávání se stala inspirací pro novou klasickou makroekonomii a podnítila vznik teorie racionálních očekávání. Jak adaptivní tak racionální očekávání vycházejí z předpokladu, že lidé svým očekáváním budoucího ekonomického vývoje do značné míry přizpůsobují své současné chování a rozhodování a tím ovlivňují skutečný stav věcí. Adaptivní očekáváníse zakládají na minulém vývoji, vycházejí z dřívějších zkušeností a v souladu s nimi pak lidé formují své představy o budoucnosti.
Racionální očekávání jsou založena na znalosti a vyhodnocení všech současných dostupných informací o tom, jak bude pravděpodobně pokračovat vývoj v budoucnu. Teorie racionálních očekávání předpokládá, že lidé jsou schopni se poučit ze svých omylů, že nebudou dělat stále tytéž, tzv. systematické chyby. To však nevylučuje skutečnost, že někteří jedinci jsou "nepoučitelní". S adaptivním očekáváním je spojena peněžní iluze a pojem setrvačná inflace.
V krátkém období při adaptivních očekáváních lze dočasně makroekonomickou politikou ovlivňovat vzájemný vztah inflace a nezaměstnanosti. V případě, že bude uplatňována expanzivní politika, bude možné substituovat zvýšenou míru inflace poklesem míry nezaměstnanosti a naopak - restriktivní politikou lze kompenzovat pokles inflace zvýšenou nezaměstnaností. Teorie racionálních očekávání předpokládá, že ekonomické subjekty vyhodnocují všechny dostupné informace, včetně minulých zkušeností a nepodlehnou peněžní iluzi jako v případě adaptivních očekávání. Za těchto podmínek firmy v případě monetární expanze svá inflační očekávání ihned promítnou do cen, aniž by předtím investovaly a rozšiřovaly výrobu a vyvolaly tak pokles nezaměstnanosti a poté zvyšovaly mzdy svým zaměstnancům a následně pak ceny svých výrobků. Substituční vztah mezi nezaměstnaností a inflací je narušen, resp.zcela mizí a ekonomika se pohybuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti při neustále rostoucí inflaci. Krátkodobá Phillipsova křivka v pojetí racionálních očekávání neexistuje, existuje pouze dlouhodobá křivka, a ta má tvar vertikály.

Podstata Lucasovy verze Phillipsovy křivky spočívá v záměrně nezaměstnanosti za reálný produkt Q na vodorovné ose a zabývá se tedy vztahem inflace a reálného produktu. Lucas je přesvědčen o neúčinnosti makroekonomické politiky v případě, že závěry této politiky jsou předem známé a racionální očekávání subjektů jsou správná. To znamená, že spotřebitelé reagují na monetární či fiskální expanzi zvýšením agregátní poptávky v potřebné míře a jsou-li jejich inflační očekávaní správná, ekonomika se z rovnováhy nevychýlí. Také výrobci pohotově reagují snížením krátkodobého výstupu a ekonomika se nevychyluje z dlouhodobé rovnováhy na úrovni potenciálního produktu. Tzv. "pravdivá" Phillipsova křivka, jakžto funkční vztah mezi inflací a nezaměstnaností, by v tomto případě byla vertikální jak v dlouhém, tak krátkém období.